DESÍTKA STEEL CUP
	O ŠIPKÁCH

ŠIPKA (česky), ŠÍPKA (slovensky), THE DART (anglicky), LA FLECHE (francouzsky), DER PFEIL (německy) atd. atd., nebo správněji řečeno ŠIPKY jsou sportem, který se dostává do podvědomí stále se rozšiřujícího okruhu lidí, ať už jsou to MODERNÍ šipky (s plastovými hroty a eletronickým terčem) nebo KLASICKÉ šipky (s ocelovými hroty a sisalovým terčem). Velká část "svátečních" hráčů, kteří ochutnali vzrušení ze hry v šipky, ať už v nějaké zapadlé hospůdce na českém, moravském nebo slezském venkově, či na "sranda" turnaji pořádaném místními nadšenci tohoto krásného sportu v některém městě, se určitě v životě někdy k této příjemné zábavě vrátí. Někteří na rok, sezónu, jiní na celý život.

Toto vyprávění je však určeno především těm, kteří šipky nikdy nehráli, možná by to chtěli jen zkusit a přitom neznají pravidla této hry a vše co je třeba.

HISTORIE ŠIPKOVÉHO SPORTU se datuje údajně od dob Robina Hooda, kdy angličtí lučištníci, řekněme nottinghamského hrabství, vyráběli si ze svých dlouhých šípů (angl. arrows) šípy zkrácené, asi 30 centimetrové, které prý používali ke své osobní ochraně. Používali je také jinde. Ve svých oblíbených hospůdkách, kde se při konzumaci těžkého anglického pěnivého moku bavili soutěžením ve vrhání (angl. vrh = throw)takto zkrácených šípů do špalku z jilmového dřeva. Uteklo moře času a této zábavy se chopil vynalézavý lidský duch a objevil ve staré dobré Anglii pro svět nové sportovní, bohužel doposud zatím neolympijské odvětví. ŠIPKY dostaly svá PRAVIDLA. Musím ještě podotknout, že ve světě existují určité odlišnosti. Týkají se technických parametrů vzdálenosti pro hod, nebo chcete-li, vrh šipkou a také v rozměrech segmentů terče, ale pro potřeby srdce kontinentální Evropy postačí následující hlavní zásady.

VYBAVENÍ A TECHNICKÁ PRAVIDLA. Základním předpokladem pro to, abyste mohli hrát šipky, je mít je. Bývá pravidlem, že v místě, například v hospodě, ve sportovním klubu, v rekreačním středisku, kde je provozován šipkový automat, nebo je pověšený sisalový terč, takové šipky mají k zapůjčení. Nejsou sice většinou valné kvality, ale prvotní nadšení bývá slepé a růžové, takže není důležité, že plastová násadka s letkami je pokřivená, že letka má jen tři stabilizační plochy - KŘIDÉLKA, a že se křivé hroty neustále uvolňují (každý z již déle hrajících šipkařů si občas vzpomene na své spontánní začátky a zamáčkne slzu: "jo, jo, kde sou ty doby?").

ŠIPKA se skládá v zásadě ze čtyř částí: HROTU, TĚLÍČKA, NÁSADKY a LETKY S KŘIDÉLKY a lze ji většinou zakoupit v sadách po třech kusech, což má své odůvodnění.

Moderní šipky (budeme jim říkat SOFTY z anglického "soft darts") jsou opatřeny HROTY z víceméně pružného plastu. Je to proto, aby se při hře nepoškodil terč, který elektronicky snímá jednotlivé zásahy. Tento terč se vyrábí buď v podobě pro zavěšení na zeď nebo jako součást stojanového šipkového přístroje a jeho jednotlivé části jsou rovněž z plastu. Hrot u softových šipek má závit, aby se dal vešroubovat do tělíčka šipky. Hroty jsou spotřební materiál, jakmile jsou šipky častěji používány, hroty ztrácejí pružnost a lámou se. Je proto dobré, pořídíte-li si své vlastní softy, mít s sebou vždy zásobu hrotů. U klasických šipek (budeme jim říkat STEELY z anglického "steel darts"), je hrot kovový a bývá buď pevně zapuštěn od těla šipky, nebo má rovněž závit. Ocelový hrot se závitem používají často ti hráči, kteří hrají oboje šipky, jak softy, tak i steely. U steelů je údržba hrotů jednodušší, stačí je občas přibrousit. Steelové hroty se brousí také proto, abyste neopotřebovávali sialový terč více, než je nutné. Abyste se vyhnuli většímu problému, a to zlomení kovového hrotu, vyhýbejte se terčům, před nimiž není položen silný kobereček (např. typu "jekor") alespoň o rozměru 1 metr na šířku a 2 metry na délku, linoleum, nebo dřevěná podlaha. Holá dlažba, nejlépe kamenná je mor pro vaše hroty. Nedokážu si představit nepříjemnější situaci, mimo šipky zapíchnuté v ......, než je zlomený kovový hrot přímo u těla šipky. Pečujte proto o kovové hroty jako o miminka, ale POZOR, zbytečně často je intenzivně nepřebrušujte, zkrátíte je pod rozumnou míru a budete je muset dříve vyměnit. Správně nabroušený ocelový hrot má mít tzv. dvojí zkosení. První, mírné zkosení je zhruba v polovině hrotu a jím se hrot začíná zužovat ke špičce. Druhé, větší zkosení je na jeho špičce. Má to své odůvodnění. Hrot musí být tak ostrý, aby se bez problémů zapíchnul do materiálu sisalového (vysvětlím dále) terče a sisal jakoby rozhrnul, nikoli tlačil před sebou. Současně zkosení špičky hrotu by mělo být dostatečně mírné proto, aby se šipka zasáhnuvší ocelový drát, který odděluje jednotlivá pole terče, do tohoto drátu nezapíchla a neodrazila, ale svezla se k jedné straně drátu do některého z polí terče.

TĚLÍČKO nebo TĚLO šipky je nejdůležitější částí šipky. Bývá většinou válcovitého tvaru, může mít také tvar kapky, různá speciální vybrání pro prsty a je kratší či delší. Vybíráte-li si poprvé šipky, raději se obraťte na zkušenějšího hráče a zásadně nikdy nekupujte šipky jako "zajíce v pytli", to znamená v prodejně, kde vás nenechají šipky alespoň krátce vyzkoušet, hodit si s nimi. Byl jsem bohužel často svědkem otrávených obličejů prodavačů, v různých nespecializovaných prodejnách po Praze, kteří mi při mém výběru dávali výrazem tváře najevo "tak už neotravuj, troubo, hlavně si něco kup a vypadni...".  Mohu říci, že jsou v Praze i v jiných místech země specializovaní distributoři, kteří svému řemeslu rozumí a jsou ochotní poradit, ale je jich jako šafránu. Zpět k TĚLU - je vyráběno z různých kovů. Nejlevnější šipky, jsou ty, které mají tělíčko ze směsi kovů s mědí (mosaz). Tato tělíčka bývají robustnějšího tvaru a nehodí se příliš pro hráče, kteří se šipkám chtějí dále věnovat. Pro ty, kteří ještě nevědí, zda hodlají setrvat u šipek alespoň jednu sezónu, mohou být dobrým odrazovým můstkem. Dražší, ale také kvalitnější bývají šipky, které mají tělíčka vyrobena z WOLFRAMOVÉ OCELI (wolfram = angl. tungsten) 80 - 97 %. Pro ty, kteří už vědí, že "jsou v tom" a hrát hned tak nepřestanou, je to dobrá investice. Výjimku tvoří ti, kteří chtějí mít šipky rovnou pozlaceny, s podpisem některého ze světových šampiónů. TVAR tělíčka šipky a jeho povrch (drsný, hladký s vysoustruženými kroužky, se zúžením korpusu atp.) nechám na vás. Je to zcela individuální záležitost, stejně jako držení šipky při hodu, ale o tom až později. Pro softy doporučuji váhu tělíčka 16 - 18 gramů, bereme-li v úvahu, že zbývající části šipky, to znamená hrot, násadka a letka, dají dohromady přibližně 1,0 až 1,7 gramu. Nejvyšší povolená hmotnost u softů je totiž 20 gramů na jednu šipku. Tělíčko u steelů má podobné parametry s tím rozdílem, že může mít ocelový hrot zapuštěný; tento hrot se dá vyměnit za použití speciálního vytahováku. Nejste-li manuálně zruční, nezkoušejte to sami, v lepším případě hrot zlomíte. Výměnu těchto tzv. "pevných" hrotů svěřte odborníkům. Protože tělíčko je u šipek nejtěžším komponentem, odvíjí se od něj i váha šipky. Ta v případě steelů nesmí přesáhnout  5 deka/1 kus a celá steelová šipka nesmí přerůst již legendárních asi 30 cm délky. Doporučuji váhu tělíčka 20 - 26 gramů. Je nutné, abyste se při koupi šipek orientovali, jelikož různí výrobci šipek uvádějí na obalu někdy hmotnost celé šipky a někdy pouze váhu těla šipky. Myslím, že správně by měla být uváděna pouze váha tělíčka, jelikož při výměně dalších komponentů šipky, např. násadky, se může váha šipky změnit, i když ne výrazně. Mohu také uvést, že když jsem si kdysi kupoval softové šipky jedné z renomovaných značek a ne zrovna levné, kupoval jsem dle obalu 18 gramové. Posléze jsem zjistil, že celá šipka stěží dosahuje váhy 17 gramů a tělíčko mělo slabě přes 15 gr. U steelů je pravděpodobnost, že zakoupíte jinou hmotmost, než požadovanou, nižší.

Nu, a jsme u NÁSADEK. Jsou to úzké tyčinky většinou 3 - 5 cm dlouhé na jednom konci se závitem, aby se daly přišroubovat k tělíčku, na druhém konci se speciálním křížovým zářezem pro letky. Existují i různé speciální a drahé modifikace násadek volně rotujících a jiných výmyslů, ale to myslím není problém běžného šipkaře. Já osobně preferuji násadky z materiálu, jež slove nylon. Násadek existuje nepřeberné množství druhů materiálu, délky, barev a povrchové úpravy. Jednou z podmínek, aby šipka letěla co nejpříměji, dobře držela směr a zapichovala se do terče, je její správné vyvážení. Můžu říci, že umístění těžiště šipky je nejdůležitější technickou podmínkou pro samotnou funkci tohoto malého fyzikálního zázraku. Těžiště je většinou umístěno v tělíčku šipky raději trochu více po směru letu šipky dopředu, tedy ke hrotu. Z toho vyplývá, že je nezbytné, aby části šipky, které jsou umístěny za tímto těžištěm, tj. násadka a letky, byly co nejlehčí. NÁSADKY se proto vyrábí z lehkých umělých hmot nebo ze sloučenin hliníku. Této zvláštnosti si u šipek všimli i konstruktéři letadel a dnes se to doslova hliníkem v leteckém průmyslu jen hemží.

LETKY, LETKY, LETKY. Jsou to mraky letek, které šipkař za svůj život "spořádá", zvláště, hraje-li převážně steely. Letky vydrží většinou jeden turnaj, 1 tréninkový den. Ale nechci strašit začátečníky, s jedněmi letkami se dá hrát i půl roku, ovšem potom nezaručuji jejich stále krásný a přitažlivý vzhled a nakonec i účinnou funkci. LETKA totiž udržuje šipku se správném směru, jelikož KŘIDÉLKA letky působí ve vzduchu jako stabilizační plochy. Letka se většinou se zasunuje do konce násadky, do speciálně k tomu uzpůsobených zářezů. Nebudu se příliš podrobně zaobírat takovou banalitou, jako jsou letky, i když mnohého šipkaře v jeho začátcích pozlobí. Existuje mnoho druhů materiálu, nejčastější je polyester a další extrémně lehké umělé hmoty. Dále je k mání fůra barev, motivů a tvarů od úzkých přes deltovité po široké. Záleží na každém, jaký tvar si vybere. Pro softy mohou být i úzké, pro steely jsou nejlepší široké. Je to tak trochu i módní záležitost. Vyzkoušejte, uvidíte.

Tak a znáte šipky. V případě kompletních a slušných šipek, byste se mohli vejít i do pětibáby (500,- Kč).

A zde je umělecky ztvárněná ŠIPKA i s popisem

TERČ. Terč je cílem našeho snažení, hrajeme-li šipky. Uprostřed terče je převážně červený, nebo černý puntík, který nazýváme BULL, je to místo na terči, které trefit může být ze začátku obtížné, ale po letech intenzivního tréninku ne nesnadné. Každý, kdo ještě nehrál šipky, se teď, s jistou dávkou životních zkušeností ze sledování starých kovbojek a velkofilmů s rudým džentlmenem a jeho bílým bratrem, dovtípí: "AHA, takže, kdo se trefí šipkou nejblíže k tomuto puntíku, ten vyhrává". NENÍ TO TAK DOCELA PRAVDA. Zásahy u šipek se neshodují s běžnou lukostřelbou na terč s kruhy, protože upořádání jednotlivých polí šipkového terče je poněkud jiné. Ve svém krátkém šipkovém životě jsem se několikrát pokoušel najít logiku v uspořádání body ohodnocených výsečí, avšak bez úspěchu, berme tedy uspořádání šipkového terče jako fakt. A teď mě dobře sledujte.

Průměr klasického šipkového terče je 45 centimetrů. Uprostřed terče je dvojitý kruhový střed o hodnotách 50 (BULL) a 25 bodů (OUT BULL, u steelů někdy také GREEN) o průměru asi 3 cm. Od vnějšího okraje tohoto dvojitého středu se k okraji terče rozebíhá celkem 20 výsečí v hodnotě od 1 do 20 bodů, nikoli však po pořadě, ale v tomto sledu - ve směru hodinových ručiček: (poledne) 20 a dále 1, 18, 4, 13, (čtvrt) 6, 10, 15, 2, 17, (půl) 3, 19, 7, 16, 8, (tři čtvrtě) 11, 14, 9, 12, 5. Tak je terč rozdělen na dvacet stejných výsečí. Každá z těchto výsečí má takovou bodovou hodnotu, jaká jí byla přidělena, říká se jí SINGL (angl.single). Bodová hodnota výseče je označena za okrajem terče číslem. Aby to nebylo tak jednoduché, máme na terči ještě další rozdělení, a to kruh o tloušťce necelý centimetr ve vzdálenosti asi 10 centimetrů od středu terče. Tento kruh, který protíná všechny výseče terče, vytváří na terči nová pole, nebo spíš políčka, takové zahnuté obdélníčky. Polí, nebo-li segmentů je logicky stejný počet jako výsečí a mají v tomto případě vždy hodnotu trojnásobku té výseče, kterou tento kruh protíná. Protíná-li šestku, má toto pole hodnotu 18, protíná-li 20, je hodnota pole 60, to je taky nejvyšší bodová hodnota na terči. Tomuto trojnásobku se říká TREBL (angl.treble). Jsme téměř u konce popisu, na okraji terče. Zde se nachází druhý takový pruh jako v případě treblů. Na rozdíl od svého bratříčka treblu má hodnotu pouze dvojnásobku hodnoty příslušné výseče a proto se jmenuje DABL (angl.double). O dablech si ještě povíme v souvislosti s královskou hrou klasických šipek PĚT SET JEDNA DOUBLE OUT (501 DO).Ale nebudu předbíhat. Tak máme popsaný šipkový terč. Jak jsem říkal, terče mohou být elektronické nebo sisalové. Ten druhý výraz neznamená nic jiného než, že terč je vyroben z vláken rostliny zvané SISAL. Vlákna jsou slisovaná pod velkým tlakem k sobě. Nejkvalitnější sisalový materiál se prý dováží do Anglie z Madagaskaru. Pro hráče, kteří se budou chtít věnovat hře jak v softy, tak i steelům a budou chtít mít doma terč, doporučuji, aby si pořídili terč pro klasické šipky, tedy sisalový, a s kulatými dráty (dráty vymezují jednotlivé segmenty a výseče). Mohou na něj házet a trénovat jak šipkami s ocelovými hroty, tak i s hroty plastovými (sialový terč je navíc i cenově dostupný na rozdíl od hraček z plastu za 4 až 5 tisíc). NEDOPORUČUJI však s plastovými hroty házet na sisalový terč někde v klubu, nebo dokonce při steelovém turnaji. V lepším případě vás od terče vyženou, "plasťáky" totiž sisalové terče mnohem více opotřebovávají, dá se říct, že i docela ničí. Ještě jsem zapomněl na jedno důležité upozornění, nástěnné, závěsné elektronické terče (já jim říkám "bakeliťáky") vám při intenzivním tréninku dlouho nevydrží, prostě je roztřískáte. Navíc na ně můžete házet jen softama. Když už jsem u srovnávání steelových a softových terčů, další výhodou sisalového terče je, že se na něm nejlépe naučíte "počítat".V druhém případě za vás elektronika všechno spočítá a vy nejste nuceni tolik přemýšlet o svých hodech.

Zde máte popsán terč, v tomto případě sisalový, pro STEELY

Máme ŠIPKY, máme TERČ, víme co má jakou hodnotu, jak se co má smontovat, ale CO DÁL? Chceme-li konečně hrát šipky, je třeba terč někam pověsit. Není nutné, abychom terč věšeli na frekventovaném místě, například doma v kuchyni nebo vedle televize. Je třeba zajistit bezpečnost svoji (při šipkách potřebujete soustředění) a ne, abyste neustále o někoho nebo o něco zakopávali. Potřebujete BEZPEČNOST pro své okolí. Křehké věci a hlavně děti, to jsou nejvděčnější objekty pro náhodné nepříjemné úrazy, které mohou šipky způsobit. Zrovna tak, je nepřípustné a považuji to za degradaci šipkového sportu, když někteří provozovatelé, i když mají jinou možnost, umístí šipkový automat nebo sisalový terč na chodbě spojující klub nebo hospodu s toaletami. Hrát v takovém prostředí musí být skutečně zážitek. Je nutné si uvědomit, že jediný terč zabere mnoho místa. Nikoli na stěně, ale kolem sebe. Kolmá VZDÁLENOST od čáry hodu, startovní čáry, k přední straně terče je totiž 237 centimetrů, a to ještě počítejte, že za hráčem stojícím na startovní čáře by měl být volný prostor alespoň 60 cm. Máte-li v úmyslu provozovat například ve svém nově vznikajícím šipkovém klubu více terčů, pak vězte, že vzdálenost mezi středy dvou sousedících terčů by měla být alespoň 1,5 metru. V jaké VÝŠCE se má terč nacházet? V případě, že terén mezi čárou hodu a stěnou, plotem, či jinou podložkou, na které je terč pověšen, je vodorovný, terč se od této plochy nachází ve výši 173 cm. Přesněji řečeno, tato vzdálenost je VÝŠKOU STŘEDU TERČE od hrací plochy. Koho baví matematika, snadno si spočítá vzdálenost středu terče od čáry hodu jako pomocné kritérium. Že nevíte? Už staří Řekové to uměli. Říká vám něco c² = a² + b² ?

Tak, máme pověšený terč a správně "seřízené" šipky a tím se blížíme ke konci mého vyprávění o základech, které je dobré znát, než začnete hrát ŠIPKY.

ŠIPKOVÉ HRY. Vidíte, jsem to ale trumbelín, všechno jsem vám řekl. Ale, co dělat s připravenými šipkami, terčem a hrací plochou, to ne. "Co si máme zahrát, kam máme mířit, jak máme počítat na tak poskládaném terči?" Základním pravidlem šipek jakožto kompaktního sportu je to, že soupeři mají při této hře stejné podmínky a nemohou přímo ovlivňovat výkon a výsledek hry protihráče (až na výjimky, jakými je například nesportovní chování spoluhráče, protihráče nebo publika, ale o tom nyní hovořit nebudeme - však ona vám realita šipkového života ukáže).

Uvedu jen příklad.

Královskou hrou klasických šipek, a to je možno aplikovat i na softy, je hra 501 DO (double out). Už samotný název napovídá, že se asi bude jednat o ty malé "zahnuté obdélníčky" na okraji terče. Jde o to, že při této hře, které se účastní převážně dva hráči, kteří se vždy po odhození svých tří šipek na terč (po 1 kole) pravidelně střídají, je nutné v jednotlivých kolech od sumy 501, vždy po odhození tří šipek, odečíst součet bodů zasažených na terči těmito třemi šipkami. Podotýkám, že na rozdíl od softů se u steelů počítají pouze zásahy šipek, které do okamžiku, než je hráč vytáhne z terče, zůstanou v tomto terči zapíchnuty - jinými slovy vypadená, odražená šipka neplatí. Vítězem hry se stává ten hráč, který nejdříve dosáhne ze stavu 501 bodů přesně nuly. Ale pozor, blížíte-li se svými body k nule a "přehodíte-li" vyšší bodovou hodnotou některou z vašich tří šipek tuto pomyslnou hranici, vaše body se vrací do stavu, než jste šli házet tyto své tři šipky, toto kolo. Nuly v tomto případě můžete dosáhnout pouze dvojnásobkem jakékoli hodnoty nacházející se na terči, to znamená DABLEM 1 až DABLEM 20 včetně čistého středu 50 (DABL 25). Jako vyložení začátečníci můžete svou hru ukončovat (zavírat) zpočátku i jednoduchou hodnotou výšeče, SINGLEM, ale postupem času (a nesmí ten čas trvat příliš dlouho, nejvýš jeden, dva měsíce) se snažte přejít na zavírání DABLY.

V šipkové hře jsou pro hráče důležitá dvě základní hlediska a těmi jsou PŘESNOST a STRATEGIE konkrétní šipkové hry. Teď právě jsem se dostal do oblasti, kterou perfektně písmem zpracovali profíci a hráči na jistě vyšší úrovni, než jsem já, který jsem z kategorie "hráče společenského".

Těm, kteří mají s šipkami dobré a dlouhodobé úmysly, doporučuji přečíst si lehce dostupné články o šipkách a šipkovém sportu na "Petrově stránce o šipkách". Vedle hry 501 zde naleznete pravidla různých šipkových her - soustřeďte se především na hry xO1 a CRICKET.

Co se týče problému JAK NA TO, osobně považuji za velmi zdařilá pojednání o způsobu, jak se stát dobrým šipkařem ve věcech přesnosti, přeložené články od autora Karlheinze Zoechlinga. Jeden článek se jmenuje se "Mechanické základy hodu šipkou". Pojednává o hodu šipkou, co dělat a čeho se vyvarovat při hodu, dozvíte se také něco o držení šipky a o postoji při hodu. Stejný autor potom napsal poutavé články o tom, jak se zachovat, když chcete být skutečně dobří. Mají název "První propad" a "Trénink, trénink, trénik" a rozhodně stojí za přečtení, sám název napovídá o obsahu. Články, na které jsem vás právě odkázal se dotýkají především oblasti získání přesnosti, která se, spolu s psychikou, nejspíše z 80 až z 90 % podílí na celkové úrovni výkonu hráče. Pomyslným vrcholem šipkařského umění, vedle získané zručnosti nebo schopnosti trefit šipkou daný cíl, vybrané místo, bodovou hodnotu, je osvojení STRATEGIE dané šipkové hry. Co se týká především hry 5O1 DO, doporučuji velmi pozorně zkonzumovat obsah článku, jehož autorem je Ken Berman. Článek má název "Jak to dělají profíci". Nebojte se toho. Podotýkám, že k aplikaci rad Kena Bermana nemusíte být vrcholoví profesionální hráči šipek a přesto můžete překvapit svým přístupem ke strategii šipkové hry.

A co říci závěrem ?

HRÁT NEBO NEHRÁT, TOŤ, HERNAJS, OTÁZKA! Je třeba, aby si každý hned zodpověděl otázku, jak vážně se chce šipkám věnovat? Má smysl, aby ten, kdo nechce hrát skutečně závodně, investoval do šipek moře peněz a hlavně svého volného času? Znám dost "hráčů", kteří před rokem i více začali šipky hrát s obrovskou vervou, takřka se jim o šipkách i zdálo a nakonec odpadli (možná právě proto). Zda to skutečně myslíte se šipkami alespoň trochu vážně, poznáte nejdříve po půl roce hraní a mnohdy i později, běžně po jedné šipkové sezóně. Jestliže vás šipky baví, netrapte se otázkou, co bude za rok. Investovat do šipek se rozhodně vyplatí. Pokud si pořídíte alespoň průměrné a finančně dostupné vybavení a jste soutěživý typ, máte předpoklad, že vám vaše nová záliba připraví dobrodružné chvíle.

A NEZAPOMEŇTE, že, byť laická veřejnost považuje ŠIPKY za hospodskou zábavu, je to SPORT a v tomto duchu je třeba se k šipkám a při šipkových utkáních a turnajích chovat. O tom, jak nemá či má vypadat chování šipkaře, výstižně napsal Lance Kent ve svém článku "Šipkařská etiketa". Dobrý hráč by měl být dobrý nejen svými výkony, ale i svým chováním.

Tož, pěkný příští rok, děvčice a šohajíci, a dobrú šipkovú chuť :-)